e-mail: estera.j@seznam.cz

Některé situace se v životě opakují proto, aby je člověk viděl z různých úhlů pohledu, poučil se z nich a odcházel jako vítěz. Ester

Otrokářství na vlastní oči

26. ledna 2011 v 10:52 | Esty |  ZAJÍMAVOSTI
Další dobrý článek - Britské listy - http://www.blisty.cz

Otrokářství na vlastní oči

Na veřejnost pronikla zpráva o Rumunech pracujících v Plzni zaměstnaných u Agentury práce. "Petra Kutálková, zástupkyně ředitelky organizace La Strada, jež se věnuje prevenci obchodu s lidmi, prý podobný případ nepamatuje," cituji z článku na stránkách InNovinky.cz. "'Případ v takovém rozsahu, aby to řešila policie, a těch lidí bylo tolik na jednom místě, s tím jsem se ještě nesetkala, alespoň ne v oblasti pracovního vykořisťování. Nicméně víme, že jsou tady stovky, možná tisíce cizinců, kteří mohou být v hodně podobné situaci,' řekla."

Ve svém posledním článku o diskriminovaných skupinách na trhu práce jsem se zmiňovala o jednom hotelu, kde jsem se nechala zaměstnat na víkendovou brigádu, neboť jsem byla upozorněna na "divné" pracovní poměry a chtěla jsem je vidět. O poměrech zaměstnávání jsem se v článku rozepsala. Méně jsem psala o lidech, kteří tam pracují pod agenturou práce. Nevím pod kterou a není to důležité.
Na vlastní oči jsem viděla práci žen na pozici pokojských. Jejich tvrdá práce je vhodná pouze pro zdravé, silné a mladé lidi, pracuje se zhruba 10 - 12 hodin denně, celý den v poklusu. Jejich vedoucí - Češka - sama přiznává, že je to velmi tvrdá a vysilující práce, na kterou si lidé zvykají 1 - 2 měsíce. Únavu a bolesti celého těla léčí volně prodejnými léky, pokud se k nim dostanou, jinak mají smůlu, musí to prostě vydržet, dokud se jejich tělo nezocelí a nezvykne si. Hromadné ubytování a pravidelná strava 3x denně je slušná, ženy dostávají i ovoce a zeleninu.
To, co nedostávají, je mzda. Alespoň ty ženy, ke kterým jsem byla na 2 dny přidělena. Zajímala jsem se o jejich osud, protože jsem nechápala, co lidi nutí takové poměry vydržet. Ženy v mé skupině byly ve své zemi dlužnicemi a v naší zemi si pod agenturou práce odpracovávaly svůj dluh. O své práci mluvily jako o kriminále pro dlužníky, mně to spíše připomnělo pracovní tábory z minulého století a v tomto duchu jsem o tom také minule psala.
K pracovním táborům se vrátím, neboť jsem na toto téma dostala hodně dopisů od čtenářů. Pracovní tábory vznikly už v předminulém století jako tábory pro odsouzené občany za různé trestné činy, které si měli odpykat prací pro blaho společnosti. Proti tomu se dá těžko něco namítat až do doby, kdy pracovní tábory byly zneužité pro koncentraci lidí národnostně a politicky nepohodlných v době nacismu. Kam až transporty do pracovních táborů dospěly, všichni víme buď z četby dějepisu, sledováním televize nebo z vlastní zkušenosti.
Koncentrační pracovní tábory se používaly i v době socialismu převážně pro třídní nepřátele.
Lidé v pracovních táborech v každé době pracovali pro blaho společnosti, v zemědělství, stavebnictví, hornictví, na železnici a v dalších odvětvích, především tam, kde práce byla fyzicky velmi tvrdá a pracoviště velmi drsné. O pracovních táborech lidé žijící v okolí věděli, ale protože nevěděli nic o vnitřních podmínkách, neměli důvod se nad nimi pohoršovat. Bohužel se nepohoršovali ani v případě, že se setkali s vyprávěním očitých svědků, většinou se občané spokojili s vysvětlením mediální propagandy. Babička mi vyprávěla, že se za války šuškalo o tom, co se děje v nacistických koncentračních táborech, ale nikdo tomu nevěřil.
Dnes se zavádějí pracovní tábory s otrokářskými podmínkami, aniž by to komukoliv vadilo. Jsou přece pro cizince, které k nám nikdo nenutí jezdit, jak jsem se dočetla na internetových diskuzích, jsou pro dlužníky, kteří si to nejspíš zaslouží, jsou pro hlupáky, kteří se nechali nachytat. Na nedůstojné zdraví ohrožující podmínky nebo na porušování lidských práv většina lidí nevěří, spíše uvěří tomu, že se jedná ze strany stěžovatelů o lenochy, kterým se nechce pracovat.
Ženy v hotelu mnou navštíveném se zmiňovaly o svých kolegyních, které se přihlásily na práci, protože ve své zemi žádnou nemohly sehnat. Také proto, že je jejich vlády a úřady neustále vyzývaly k hledání práce v zahraničí. Vzpomněla jsem si, že také na našich úřadech práce visí na nástěnkách plakáty nabízející práci v zahraničí, práci zajištěnou přes agentury práce.
Také Češi se vracejí ze zahraničí a vyprávějí o otřesných pracovních podmínkách, otřesných životních podmínkách a o mzdě, kterou buď vůbec nedostanou vyplacenou, nebo dostanou tak směšný zbytek peněz po zaplacení cestovních nákladů, nákladů na ubytování a zprostředkování práce a dalších například administrativních nákladů, že se v žádném případě nedá hovořit o mzdě.
Pracovní trh se stal pro mnohé podnikavce výnosným byznysem podporovaným mnohými vládami, nejenom naší. Lidé, kteří se nechají zaměstnat agenturou, vydělávají nikoliv na sebe a svou rodinu, ale na všechny zúčastněné okolo nich, na majitele firem, agentury, majitele ubytování, úředníky, případně další složky. Proto také pracovní agentury nemají zájem o domácí zaměstnance, nenaplňují možnost příživnictví dalších supů a ještě se chtějí vracet do svých domovů mezi své rodiny a sousedy, kterým o podmínkách vyprávějí.
Pracovní agentury nestojí o svědectví lidí, kteří se nebojí mluvit veřejně, nestojí o to, aby se o podmínkách v uzavřených továrnách a dalších pracovištích mluvilo. Ale ono se mluví. Například pan Vladislav Černík si všiml práce stavebních dělníků a píše o nich v článku na BL "O tom vykořisťování v kapitalistickém Česku".
Paní Kubálková z organizace La Strada hovoří o možných stovkách až tisících cizinců žijících v otrokářských podmínkách. Měli bychom si této problematiky všímat všichni dříve, nežli se naší vládě podaří vytvořit koncentrované pracovní tábory pro nás - české občany ve vlastní zemi. Navrhovaný zákoník práce není nic jiného nežli politickým posvěcením mafiánských a otrokářských podmínek na legálním trhu práce. Vytváří se za tichého souhlasu většiny občanů.
Jak je možné, že v naší (a nejenom v naší) zemi nikdo nekontroluje pracovní podmínky, dodržování bezpečnosti práce, zákoníku práce, hygieny a dalších zákonných podmínek pro zaměstnávání? Občas se provede nějaká kontrola, když se zaměstnanci vzbouří, pořídí si nezvratné důkazy a zveřejní je, ale pak se vše zase vrátí do zajetých kolejí. A občané si pomalu zvykají, nezajímají se o osudy druhých, naopak si dokáží najít omluvu pro svou lhostejnost formou logického vysvětlení, že si to ti postižení sami zavinili.
Jedna z žen ve zmiňovaném hotelu hovořila o tom, jak několik let "pracovala" jako prostitutka. Přijela k nám na pracovní nabídku servírky v mezinárodním hotelu, měla ale "smůlu", že byla velmi mladá a krásná žena. Po příjezdu do naší země jí byly odebrány doklady a byla odvezena na hotel, kde byla velmi tvrdými metodami - bitím, hladem a drogami donucena k prostituci. Jak se z tohoto hotelu dostala, o tom nechtěla mluvit, ale tvrdou práci v novém hotelu si pochvalovala jako velkou úlevu.
Kolik takových děvčat potkalo stejný či podobný osud za posledních 20 let, kolik dívek takové pracovní podmínky zaplatilo životem? Nikdy nás nic takového nezajímalo a tím jsme všichni vinni. Dělo se to v naší zemi a my jsme mlčky souhlasili, co nám bylo do nějakých cizích prostitutek, "bůhví jak to bylo a třeba se jim to i líbí, když tam zůstávají", myslí si dodnes mnozí z nás.
Mráz běhá po těle právě z této společenské lhostejnosti, u některých lidí až přejícnosti. Je stejná jako před válkou, kdo tehdy litoval kriminálníky, Židy nebo Cikány? Kdykoliv si přečtu diskusní příspěvky pod články týkající se pracovních podmínek, je mi smutno. Kolik našich občanů by si přálo deportaci Romů do pracovních táborů, kde by pracovali za stravu a ubytování ve prospěch společnosti? Kolik našich občanů by litovalo "nemakačenky" deportované na veřejně prospěšné práce?
A je mi smutno, kdykoliv dostanu e-mail, že moje články jsou moc pesimistické nebo negativistické. Opravdu nevím, co je na novém otrokářství pozitivního a optimistického.
A zatím se připravuje nová vlna budoucích otroků - z řad dlužníků. Minimální mzda, kterou vláda hodlá ještě minimalizovat v rámci krajů, je již dnes snížena pomocí pracovních smluv na doby určité, dohod o provedení práce, zkrácenými pracovními úvazky a dalšími způsoby. Stoupá počet lidí, kteří si dnes běžně vydělávají 2 -7 tisíc hrubého měsíčně. Stoupá počet lidí, kteří nemají dostatek peněz na nájemné, energii a další náklady spojené s bydlením, například odvody do fondu oprav v panelácích. Stoupá počet lidí, kteří nemají dostatek peněz na kvalitní stravu a již dnes se živí chlebem, polévkami z pytlíku, maštěnými bramborami a podobně.
Stávají se nedobrovolnými dlužníky, kteří rozprodávají veškeré bytové zařízení, pokud jim ho nesebere exekutor, a nakonec přicházejí i o svůj domov. Mnozí lidé budou pracovním agenturám "vděční, když jim poskytnou práci za stravu a bydlení na společné ubytovně, zachrání jim to život." Jiní lidé nedokáží přestoupit práh své lidské důstojnosti a zvolí dobrovolnou smrt před otroctvím.
Zatím si všichni říkáme: "O co těm lidem jde, vždyť bydlí v ubytovnách - na studentských kolejích, v hotelu, ve starých domech?" Ano, dnes se již pro pracovní tábory nevyužívají dřevěné ubikace postavené na zelené louce, dnes se pracovní tábory maskují důstojnějšími podmínkami. Nikdo nepřemýšlí o tom, že se na té koleji či v tom hotelu v zimě netopí nebo topí úsporně, že lidem není poskytnutá teplá voda, že mají hromadné sprchy a toalety nikým neuklízené, že dostávají pravidelně podávané a odměřené dávky stravy nevalné kvality, často jen rohlíky nebo chleba se salámem, gulášové a bramborové polévky, že na pracovišti často vůbec nemají toalety a chodí někam k plotu či do křoví jako u nás stavební dělníci na sídlišti, že perou prádlo v umývadle mýdlem ve studené vodě, že pijí průmyslovou vodu z kohoutku, která není ve všech městech tak kvalitní, jak se nám vodárny snaží namluvit. Kde je lidská důstojnost?
Nikdo nepřemýšlí o tom, kdo ti lidé jsou, zda nejsou vysoce kvalifikovaní a zkušení, pracovití a svědomití lidé. Znám švadlenu s vysokoškolským diplomem, stavebního dělníka vysokoškoláka, vysokoškolačku pletoucí doma ponožky z rozpáraných starých svetrů, vysokoškolačku uklízející na hotelu toalety. Jsou rádi, že se "za pár šupů" mohou tvrdou prací živit.
Kdo by litoval dlužníky, většině z nás to bude připadat spravedlivé, když si svoje dluhy odpracují, především po všech těch nepotrestaných tunelářích a jiných zlodějích. Nikdo se nebude zajímat o to, že se jedná o nedobrovolné dlužnictví, nezaviněné vždy pouze dlužící osobou, že se jedná o politický úmysl - o záměrné vytváření nové třídy otroků. Již dnes se najde hodně lidí, kteří nechtějí vidět a slyšet ani to, co mají přímo před sebou, záměrně zavírají oči a křičí ne, ne, ne.
Pochvalují si úsporná vládní opatření, těší se, že zbude více na ně, když druhému více seberou. Chovají se jako zbojníci při dělení kořisti. Já ale mlčet nehodlám.

Spojení
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 7. února 2011 v 12:37 | Reagovat

máš to tu pekne

2 Esty Esty | 8. února 2011 v 17:46 | Reagovat

Díky

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama